Lipo Jsi ve mně napořád ft. Anna Julie SlováčkováWatch at the source

I. Vedeš mě po schodech, cítím, že co mi dáš ze sebe, je zázrak lásky. Oči přivřený, krajina pod sněhem a my dva pod dekou, vracím se zpátky. Svlíkáš si šaty, andělé mlčí a ve mně se na chvíli zastaví dech. Přemítám, proč sis mě vybrala, nechci se probudit, setrvám v snech. Venku mráz, uvnitř nás plameny, na stěnách tancují jen naše stíny. Ruce jsou spojený, padáme do sebe vášnivě a já ti má milá slíbil. Že tu chvíli neztratím z paměti, že si ji uložím hluboko v sobě. Člověk musí přijít o všechno, aby pak v jeden den najednou prozřel.

REF: Jsme jako ptáci v trní, co křídla nerozvinou. Ale čas všechno mění, vteřinu za vteřinou. Nehybně dál tu stojím, viděl jsem ledy tát. Vím, že se tě nechci vzdát.

Jsme jako ptáci v trní, co křídla nerozvinou. Ale čas všechno mění, dvě cesty, co se minou. Tak prosím pojď se projít, já řekl bych ti rád. Jsi ve mně napořád.

II. Neumím přepsat náš příběh, teď vítr se zvedá, já musím už jít. Prošel jsem údolí, obeplul přístavy, hledal to místo, kde zavládne klid. Jak voda po zimě stéká z hor, nejdou i zastavit ty cizí přání. Ještě nevíš, že je to jen párkrát za život, před tím se neschovává. To, co jsi získal, může i odejít, ale co miluješ, o to se per. Dej ji šanci tě znova obejmout, ještě se nevzdávej, neztrácej směr.

INTERMEZZO: Venku mráz, uvnitř nás plameny, na stěnách tancují jen naše stíny. Ruce jsou spojený, padáme do sebe vášnivě a já ti má milá slíbil. Že tu chvíli neztratím z paměti, že si ji uložím hluboko v sobě. Člověk musí přijít o všechno, aby pak v jeden den najednou prozřel.